Kategória: O šťastí

Ve svých dětech žijeme dál.

Děti rozumění svým rodičům právě tak málo jako rodiče svým dětem.

Sľub daný dieťaťu je posvätný.

Vrchol sebezapření je, když matka připustí, že i jiné matky mají hezké, chytré a hodné děti.

Nejdřív máme děti na rukou, potom na klíně a nakonec na krku.

O kolik ostřejší než hadí zub je nevděčnost vlastního dítěte.

Nie je zlých detí bez zlých matiek.

Nedůvěřuji svým dětem, když se smějí mým vtipům.

Kdo tvoří pro potomky, je pesimista: je přesvědčen, že nebudou chytřejší než on.

Dětství je sen, který byl kdysi skutečností.

Kdo má peníze, nemusí své děti milovat, stačí jen, když jim koupí to, co jiné děti nemají.

Máme-li děti vychovávat, je třeba abychom se také stali dětmi.

Ruka, která hýbe kolébkou, hýbe celým světem.

Přímka je nejkratší vzdálenost mezi dítětem a čímkoli, co se dá rozbít.

Sú dva druhy šťastia: jedno malé – byť šťastným a jedno veľké – urobiť niekoho šťastným.

Každý je si strojcom svojho vlastného štastia.

Nesnívajte svoj život, ale žite svoje sny…

Nemusíš vidieť, aby si kráčal, nemusíš hľadať, aby si štastie našlo Teba.

Keď sa ti niekto vysmieva, nebuď smutný – práve naopak, teš sa z toho, že si niekoho mohol urobiť šťastným. Autor: Anonym